slovník afixů užívaných v češtině
Josef Šimandl ed.
Důsledná aplikace pravidel abecedního řazení podle státní normy by vyčlenila veškeré počáteční spojovníky až za abecedu, kde by vlastně začalo nové abecední řazení. Proto ke spojovníkům v zásadě nepřihlížíme. Kde by však bylo třeba seřadit podobu s počátečním spojovníkem a bez něho, řadíme například nejprve na-, potom -na. Afix chápeme pro naše řazení jako „slovo“: nejprve jsou tedy zařazeny všechny afixy obsahující pře- (jde hlavně o cirkumfixy), až po nich přichází před-. Nepřihlížíme k částem afixů v závorce nebo alternativám po lomítku, takže z(e)- se řadí jako z- a za-/zá- se řadí jako za-.
Řecká slova přepisujeme bez přízvuků (ty nejsou důležité ani pro etymologie), zato s délkami, např. ω jako ō. Délku vyznačujeme i v případě písmen α, ι, υ, kde řečtina odlišné písmeno neměla, ale o délkách jsme bezpečně informováni, mj. z časoměrné poezie.